Ročenka 1998

Velikonoce

7:00 Dejvická Strašně brzo začíná pršet, nicméně náš optimismus nás neopouští ani po 80km deště a svítícím dobíjením. Na nepřízeň vybavení členové (Kuba a Ondra) vyrážejí hledat Macína a spol. Stále vesele prší. Dorážíme na louku kde jsou tři stany a od úplně zmoklého člověka se dozvídáme, že Macíni odjeli někam pryč. Vracíme se zpět a dohadujeme se co dělat. Okolo procházející lezec, kterému by jsme při pohledu na něj dali korunu, nabízí jedinou alternativu hledáme alespoň Bobra v hospodě v Bílině, ale neúspěšně. Hospa je naprosto hrozná, ale přesto že číšník je děsně pomalej hospodu opouštíme až po zaplacení. (Furt prší) Po 20 ti km návratu volíme Srbsko. Po několika sprostých vtipech a Čákisově prohlášení při psaní tohoto článku - miluju Šárku Obadalovou a doufám, že nemá chlupatý nohy dorážíme ke Kubovi. Na Srbsko je zima. Dobíjení furt svítí.

Objednáváme další piva a pokračujeme ve psaní. Za stálého zlepšování se počasí se přesouváme do Ultra Antu Karešova stěna platíme členský příspěvek a začínáme lézt. Počasí se stále rapidně zlepšuje. A už není nikde ani mráček a my stále lezeme uvnitř. Končíme.

Objednáváme další pivo trvá to dlouho ale stěna je dobrá. Z auta podle Míry nic nechybí. A furt to pivo nenesou hrozně pění, nemají tatranky, v oddíle je málo holek, Čákis se furt šťourá v nose a hází si holuby do piva. Míra se s našimi novýni děvčaty znal jen od vidění a s kvalitním materiálem podpultovkou byl představen až na Survivalu. Čákis všechny odpovědi Evity a Pavláska zcela nekamarádsky nabonzoval. Míra má rád bičování. Dostáváme pivo debata pokračuje. Čákis je někdy dole a někdy nahoře, nikdy není ten co říká ještě, ještě. Ondra si plete své rodné a telefonní číslo. Ruda přišel vocas venku a říká: A co?

Tak takhle nějak vypadal náš výlet na Bořeň.

Kuba, Čákis, Míra, Ruda, Ondra

Další: Písek
Předchozí: Tatry 98
Obsah