Ročenka 1998

Zimní Tatry

Jé já si zapoměl pas. Macíne nedělej si ze mě prdel. Ale já ho fakt nemám. Tak takhle začínaly moje druhé Tatry v tomto roce. Jel jsem s Macínem, protože nikdo jiný neměl čas nebo chuť nebo peníze nebo, a proto jsem šáhnul po našem všeho schopném a ke všemu ochotném členovi - Zvířátkovi. Naštěstí na hranicích stačil OP a na placení chaty moje peníze a to jsem mu říkal, že se ve vlaku hrozně krade!

Jsem rád, že jsme už dorazili na chatu, vono prošlapávat stopu na Brnčálu dá docela dejchnout a tak se ani nedivím, že můj věrný razič stopy kus před chatou odpadl. Než se vzpamatoval, tak jsem zatím vyjednal ubytování a něco uvařil to jediné se mi na této chatě moc nelíbí vevnitř se nesmí a za dveřmi při 20°C své kulinářské umění moc nevyužijete.
Další den zkoušíme naše ledorubecké dovednosti na okolních zmrzlých smrkancích, ale jelikož se díky velkému mrazu štípou, tak si nejsem moc jist. Nicméně slipy jsem si večer prát nemusel, tak jsem hrdina. Ještě si na druhý den chceme připravit prošlápnutou cestu pod Žeruchovky. Zde jsme ale narazili na nelítostný odpor matky přírody a tak v půlce 40° svahu, po pás v kosodřevině a po ramena ve sněhu pořádáme válečnou poradu. Nejsme přeci žádní měkejši a tak tempem invalidního slimáka postupujeme až do tmy vzhůru. Odměnou je nám sjezd objeveným žlabem, který využívám celý následující týden až jsem si projezdil goráče a metal kotrmelce to když jsem po několika sjezdech pohrdl motykou na brzdění a nechal ji na upírovi.

Další den se budíme jako vždy do blednoucí noční oblohy bude azůro jako vždy, to je nuda! Výstup na Západní žeruchovou vežu byl zajímavý jako vždy, jen na vrcholu mě znepokojovaly houstnoucí mraky a na sestupu macínovy štandy. Jeho návrh, že ten žlab už dojedem po zadku zuřivě odmítám ten kdo se svezl v lavině pochopí. Večer dorazil Pavel a tak si plánujeme zase ledy u chaty. Další den vyrážíme všichni tři a zkoušíme co se dá a co ne. Kolem oběda nás Macín opouští a já zkouším jeden delší led ke konci převislý. Málem jsem se z toho po - v nejtěžším místě došlo i na zatloukání vejvrtek . Ještě pár traverzů žlabů laviňáků a už do nás teče Smedný mnich.

Na závěr pobytu vybíráme pěknou hřebenovku na Jastriabku abychom se rozhlídli trochu kolem, protože je opět nudné azůro. Je to sice pro někoho jen za III., ale zimní Tatry nejsou Srbárna takže si pěkně zalezem a pokocháme se. Na sestupu testuju Pavlův postřeh, cvičně zakopávám a tak si zkouší práci na štandu.

Brnčálu opouštíme za obvyklého počasí nicméně Goráče jsem si vyzkoušel o pár týdnů později na Teryně s Bertrandem kdy jsme vylezli pro mě už třetí cestu na Baranie rohy a odpanili též Širokou vežu-většinou déšť se sněhem a vodorovně vlající lana při slanění. Na Korosadowice opět nedošlo a tak jsem si alespoň vyzkoušel vynést sud na chatu vřele doporučuji.

Míra

Další: Tatry 98
Předchozí: Podzimní Řež
Obsah