Ročenka 1998

Poslední slanění

Jako obvykle jsme se asi třičtvrtě hodiny scházeli na Dejvické. Když už jsme byli všichni a měli jsme téměř všechno, tak jsme se jako správní froteři nacpali do totálně přecpaného autobusu. Cestou od autobusu si managerka Štička půjčila mobilní telefon od managera Mirka a zmanažovala si několik dobrých dealů. Po sjetí bahnitého koryta si Danča musela vyzkoušet kvalitu svých nových bot. Obstály (boty i Danča). Až na místě (Alšova vyhlídka) se zjistila nepřítomnost nejdůležitějšího člena hrnce. Obstarala ho dvě krásná děvčata, co však poskytla jako protihodnotu však už nikdy nikdo nezjistí.

Rudý mok se vaří, hloupější odvážlivci prostupují stěny a ti chytřejší čekají, až ho budou moci ochutnat. Nezůstalo jen u ochutnávání. Výkony na Slávkově superpevné struně (Slávek 150 kg i jeho totiž udržela) byly svařákem povážlivě oslabeny.

Přesun do hospody byl dlouhý a poněkud komplikovanější. Po cestě odpadlo pár členů (někteří i nedobrovolně viď Jaromíre). Zpočátku nerudný hospodský stále vykřikoval, že nejsou žádná vývařovna a nutil Luboška mazat z tabule jedno jídlo za druhým. I Macín, hrdinný rozbíječ půllitrů přispěl k jeho náladě svou kapkou. Vše se nakonec vyřešilo, plány se usnovaly, stará přátelství potvrdila a nová vznikla a proto se těšíme opět na nový rok.

Bobrovo PS: Dosť bolo abstinence!

Bobr, Kuba, Zdenka

Předchozí: Bílý sračky aneb náš první skialp
Obsah