Ročenka 1998

Bílý sračky aneb náš první skialp

Už ani nevím kdo s tím nápadem přišel jestli já nebo Míra, ale to je jak uvidíte je úplně jedno. Je 25.prosince a u Míry po slavnostním obědě nakládáme lyže atd. Míra mě ještě instruuje abych vyjížděl pomalu a né jako normálně protože se jeho máti dívá. Vyjíždíme v 1430 a v 1930 už jsme na místě a to v Rakousku asi 100 km od Linze. Oblékáme se do věcí na lyže, nasazujeme pásy, připínáme lyže na boty a vyrážíme. Krásná noc, měsíc svítí a my šlapeme po sjezdovce nahoru. Asi za hodinu a půl jsme na konci první sjezdovky kde jíme, pijeme a odpočíváme. Poté vyrážíme podle instrukcí dál. Jenže ouha instrukce trochu pokulhávají a tak jsme rádi když nalézáme stopu u cesty 218 o které si myslíme, že je od Dušana jak nám říkal. Nebyla. Tato stopa stoupá mezi stromama skoro kolmo zalesněným svahem a pořád dál a dál. Když nás to asi po hodině přestalo bavit tak jsme si řekli že tedy vytraverzujeme doleva na sjezdovku, což se nám naštěstí podařilo a tak dále stoupáme již po sjezdovce. Jsme na nejvyšším bodě kam se dá vyjet vlekem a začínáme toho mít tak akorát. Koncentrace sprostých slov stoupá od minuty k minutě až nakonec naprosto převládá. Tak tedy stojíme nahoře a rozhlížíme se co dál. Vidíme Eisenberg (později zaměněn za Hejzenberg) a od něho se musíme držet vpravo. Pokoušíme se k němu dostat zprava, ale poté co pod námi je jenom příkrý sráz tak to radši obcházíme zleva na nedefinovaným svahem se spouštíme do údolí. Asi po půl hodině hrabání se v hlubokém sněhu narážíme na stopy které nemohou být nikoho jiného než Dušana s Luckou za kterými se už pět hodin skrábeme do všech možnejch kopců který jsou pokryty těma zkurvenejma bílejma sračkama. Nález stop nás potěšil. Hned jsme se po vydáváme dál. Je už úplná noc i ten idiotskej měsíc už zašel a my pořád jdeme dál. Míra navrhuje že uvaříme čaj, což kategoricky odmítám. Z další půlhodinu po 6 a třičtvrtě hodinách dorážíme do srubu, vaříme čaj a jdeme spát. Další den je odpočinkový jen výšlap na Angekogel a poté ježdění v hlubokém sněhu na jeho úbočí. Den potom jdeme lyžovat na sjezdovku a cestu kterou jsme první noc šli hrozne dlouho zvládáme za hodinu deset, docela zajímavý rozdíl! Den poté hrdinně vystupujeme napůl na lyžích a napůl jen tak do závratné výšky 2243 metrů na Torstein, sjíždíme ho dolů, přesouváme se až k našemu vozítku a odjíždíme do nejbližší vesnice koupit Colu na kterou se už oba tři dny těšíme. Cesta je dlouhá asi 370 kilometrů a autem trvá cca 5 hodin. Závěr zkoušky: Skiaply jsou velice zajímavé a užitečné lyže, ale je třeba začínat pozvolně a né hned největším extrémem.

Kuba

Další: Poslední slanění
Předchozí: Karlštejn
Obsah