Ročenka 1997

Letní Tatry 1997

Při zoufalém pokusu o humorný začátek tohoto článku oba sedíme a zíráme na prázdný monitor. Ono co je taky humorného ve vzpomínkách na boj o život, že?! Ale vzpomínka na Macína plazícího se po střeše altánu nám rozehřívá játra a rozveseluje mysl. Leč od začátku. Každý člen našeho oddílu zvolil cestu dle vkusu a kapsy. Někteří jeli vlakem, někteří stopem a někteří stopem s vlastivědnou výukou. (28 hodin - rekord) Také stav dorazivších se různil. Od vesele hopkajícího Bobra po plazící se Jaromíry. Mezitím již Mirek s Honzou sbírali sladké a kalorické plody vítězství na Volie veži a okolí, Mirek - 80 kilo nadváhy. Naše činnost byla letos soustředěna převážně na Českou dolinu - Galerii Ganku, Pilíř na Rysy a Českou vežou. Pouze s vyjímkou našich oblíbených klasik na Hrubou vežu - opět prvovýstup !!! a Velický štít. Galerie Ganku byla pokořena dvěma cestami a to Puškářovým pilířem a Orlovského cestou, několika lanovými družstvy a několik lanových družstev bylo pokořeno Galerií Ganku (viď Macíne). Na druhou stranu o mnoho lehčí Pilíř na Rysy ukázal výrazněji svoji drsně mechovato-lokrovatou tvář. Nebo to byla naše blbost? Posuďte sami: někteří pušeři začínali tvrdými sedmičkovými bouldery již 150 metrů pod nástupem. Na místě skutečného nástupu se ocitli okolo poledního (ranní ptáče dál doskáče - že), přesto však pokračovali dále. Drsňáci! Hm. A proto Macín s Ondrou doskotačili do Base campu o jedenácté do již značně neurotického ovzduší. Mirek již snoval plány gigantické záchranné akce kdežto líný Bobr se odebral na lože. Tohoto dne nebyly ztráty pouze na psychické rovnováze, ale i materiální. Na tři cesty padlo:

• 1 expreska
• 1 osma
• 1 friend, a pak se divíme že nám chybí matroš
• 1 kladivo
• 3 skoby

A nyní přejděmež od neúspěchů k úspěchům například k našim - nejvýraznějším. Ale ani náš úspěch na Puškášově hraně nebyl bez poskvrny. První čtyři z celkových sedmi délek začínajících převislým, vlhkým kůtikom byly prvovýstupem o klasifikaci cca 7-. V některých obtížných a špatně zajistitelných místech si Bobr málem vyrazil brýle svými očními bulvami při hypnotizaci chytů. Další družstva šla cestou menšího odporu leč také se nevyhla drobným komlikacím (či naopak). Cestu pokořili Míra, Honza, Viktor, Vašek, Čákis, Pavel a Pája s Dafem. Cesta naopak pokořila Ondru s Macínem které spláchla voda - pouze dešťová. Přes trochu bloudění a mrznutí se nám podařilo vylézt na G.G. také Orlowského cestu. Našemu úpornému tlaku také podlehl Pilíř na Rysy. Avšak takovému počtu pušerů by neodolala ani západní stěna Makalu. Některým se cesta tak zalíbila natolik, že ji opakovali vícekrát. Ukázkou takovéhoto něžného citu jsou bratři Jaromíři. Poslední bašta České doliny zdolána Honzou a Mírou byla Česká veža. "Přes plotny s malými chyty a několika tvrdýmy nátahy přes jednočlánkové lišty pod velký stropový převis, okolo něj dlouhými dynamickými skoky až na hladkou převislou plotnu, zde brutální fix za malý kyz do plytké jamky a dále po jednočlánkových madlech na vrchol. To celé tak za tvrdých 5-" Toto byl krátký úryvek Mírova monologu v táboře. Cesta byla ještě zopakována další dvojicí Kuba+Bobr kteří se zavlhlí, psychicky a fyzicky zdeptaní přišli poklonit velkému vůdci - Mírovi. Dalším kolbištěm byla Hrubá veža a Velický štít kam svá jména nesmazatelně vryli Macín s Ondrou, Pája s Dafem, Viktor s Čákisem, Pavel a Vaškem a Milan s Rudou. I zde se zajisté odhrálo mnoho hrdinských činů na které zde v zájmu ochrany českých lesů nebudeme plýtvat papírem. Dost bolo lezení. Již jen na okraj, byl zdolán velice významný boulder na střeše altánu o klasifikaci V15 a to známím borcem Milanem. Jalikož je zde však vzácná podobnost s přelezem cesty Chantier Jurajem Rečkou nemůže mu býti uznán. Ve chvílích zaslouženého odpočinku jsme se věnovali fyzické i duševní rekreaci (ať žije ROH).

Nabídka agentury Profi-ho... - za dobrodružstvím hor

P.S.:Autoři se předem omlouvají za případné nepřesnosti, ale jak sami víte nejsou geniální.

Další: Prvovýstup v Praze Řeži
Předchozí: Les Agneaux 3664 metrů
Obsah