Ročenka 1997

Současně probíhající monology dvou nadašených alpinistů

Tyto monology zde nejsou pro pobavení, ale pro nastínění srdcervoucích situací do kterých se vydáváme nejen že dobrovolně, ale i rádi (alespoň z počátku).

A: Konečně lezení, nademnou se tyčí nádherný suchý plotny a já se konečně zbavím toho hnusnýcho batohu (dále Prudyho).
B: Tak uz vyraž troubo, už mám toho vyvádění dost, ať si taky láme vaz někdo jinej.
A: Sakryš, je to tu volaké tažké, zespodu to vypadalo jinak, takové jiné - lepší.
B: Trouba, už se zase klepe jako sulc.
A: Maminko zachraň mě!!! Proč já vůl?!
B: Zraje jako hruška, jenom je blbý, že ještě nic nezaložil. Doufám, že až poletí kolem tak mě nekopne.
Výkřik B ku A: "Dělej něco, už jsem zmrzlej jako preclík".
A: Polib mi prdel.
B: Ať alespoň pohne rukou.
A: Království za chyt.
B: Jestli půjde ještě jednou zpátky tak ho strhnu.
A: Tak sakra kudy to může vést, že tu není alespoň skobička.
A: Bože vyslyšels mě, ale proč zrovna dřevěnej klín?
B: Alespoň se hnul, ale proboha co to tam cvaká za hnědej oválnej hnus?
A: Čaj, sušenky, televize a teplá postel.
B: Rum, ženy a zpěv.
A: No konečně štand, bejt vo pár metrů dál tak jsem v řiti.
A: No tak tenhle prvovýstupce toho o Procházkovi moc nevěděl.
B: Tak už je tam - díky bohu, vždyť už mám v krvi kostky ledu.
Výkřik A k B: "Pojď"
A: Tak ukaž co v tobě je, v Prudym máš jenom 15 kilo.
B: Sakra, v tom Prudym je snad rodinej poklad, nebo co.

Takhle taky může vypadat to slavné přátelství na laně.

Tak pořád ještě chcete do hor?

Kuba a Bobr

Další: Kapucínský sudík
Předchozí: Prvovýstup v Praze Řeži
Obsah