Ročenka 1997

Prvovýstup v Praze Řeži

To jsme byli zase jednou v Řeži a lezli jsme s Pavlem Cestu domů - VI A4. Já jsem vylezl technickou část, ale ani přes povzbuzování kluků ze zdola jsem nebyl shopen přelézt do volných kroků a tak jsem to nechal na Pavlovi. Ten to po chvilce váhání dal a když jsem ho dolezl na štandu tak pokračoval skoro bez jištění až nahoru - klobouk dolů, na to jsem morál neměl.

Když jsme přišli dolu tak jsem se Kubovi s Michalem, kteří právě úspěšně dokončili své snažení ve Šmelhauspřevisu V A3, zmínil, že mám vyhlídnutou novou linii vlevo právě od této cesty. Michal byl do toho celej žhavej a hned, že to chce zkusit jestli mi to prej nevadí. Ať si de já mám dneska dost. A už mlátí do první skoby pod střechou, žebříky a vercajk z něj visí jako z vánočního stromku. Pak se naklání a pere pro jistotu hned dvě do spárky ve střeše - prej Yosemitskej trik, já si spíš myslím: plný gatě. Potom pokračuje přes hranu další skobou, která je jeho poslední, za moc nestojí a koukám na jeho divoký slejzání aby vycvakal expresy ze střechy. Po tejdnu jsme opět pod stěnou a já jdu do toho. Michal tvrdí, že nahmatal místo na nožovku a tak se vyzbrojuji hromadou nožů, jako bych se chystal na diretissimu Eigeru. Bobrova poslední skoba se hejbe a já musím co nejvejš abych se dostal k údajné spárce. Poněkolika marných pokusech zjištuji, že je moc mělká na kloudnou skobu. Zachraní mě objev 2cm dlouhé pukliny v dalším převisu do které pohotově tlačím kalenou. Zvonila pěkně, ale je tam půl cenťáku hluboko, nicméně se zvláštním pocitem v krajině břišní do ní sedám - v pohodě, drží. Problémem ovšem bylo, že 5 dalších vypadalo úplně stejně a kdyby jedna vypadla tak půjdou všechny a já dám podlahu. Chtěl bych to zabalit, ale z takovýho šitu neslaním, a tak si nechám poslat svačinu, ještě mi kluci hodí neustále chybějící expresky a pokračuju - frend, konečně jedno tutový účko, dál by to šlo volně, mám ale dost a tak jěště pár kroků po vklíněncích, travers volně doleva, táhnoucí lano, a konečně štand Šmelhausu. Kuba to dolejzá mnohem rychleji a přímo potom slaníme a už nás čeká jen zhodnocení akce u piva. Klasifikuju to V A4, průstup mi trval 4 hodiny. Problémem zůstává jen jméno cesty, ale to nakonec vyřeší Bobr - TESTAMENT.

Míra

Další: Současně probíhající monology dvou nadašených alpinistů
Předchozí: Letní Tatry 1997
Obsah