Ročenka 1997

Plavba na MTB

Tak mě jednou napadlo, že toho lezení už bylo dost. Když jsem jednoho podzmniho dne jel s Kubou na Karlštejn a kolo zapadalo až po náby do bahna, tak jsem si řekl "to je to pravé",v takové situaci naši tvrdí členové prokáží, co v nich opravdu je. Chtělo to jen správnou trasu a vyčkat správné počasí. Náš bikerský znalec a opravář Patrik poradil vhodný terén - Záhořanský potok, já přemluvil ještě pár příslušnic něžného pohlaví, že to je to pravé co potřebují a večer před odjezdem si jen přál aby sněžilo nebo alespoň pořádně pršelo.

Dalšího dne ráno se scházíme v metru Strašnická, já velím odjezd naskakuji do čerstvě utažených SPD a na prvních schodech cvičně padám. Poté co jsme dorazili do terénu tak se musíme rozdělit na silnější a slabší skupiny a dáváme si sraz v hospodě před začátkem potoka. Tam se také potkáváme, posilnujeme ty více zpruzené (členky) alkoholickými nápoji a vzhůru na oblíbené brody, teď už společně.

Brodů bylo opravdu mnoho, jak sliboval Patrik, který nakonec samozřejmě nejel a do Davle jsme dojeli jen s malým zpožděním, protože Macín se chtěl vytáhnout a ukázat nám, že umí taky lepit duše.

Zde slabší jedinci nastoupili na vlak směr Smíchovské nádraží, ty čestvější tam raději jeli po silnici no a ty nejsilnější (já s Pavlem) si to ještě prodloužili přes Cukrák. Kus za ním, ale Pavel píchnul a tak jsme skoro až do tmy lepili, nakoneec neuspěšně. Opustil jsem tedy tlačícího kamaráda, protože to mám ještě o pár kiláků dál a domu jsem dojel po tmě, za deště a nádhetně odpočatý. Jen doufám, že až všichni pojedeme příští rok tak bude opravdu alspoň sněžit.

Míra

Další: Druhý ročník slavného Posledního slanění
Předchozí: Orientační běh
Obsah