Ročenka 2002

Velikonoční Tisá

Velikonoce? Pár dnů volna. Tak kam vyrazíme? Někdo se rozhodl, že pojede do daleké ciziny za sluníčkem nebo čerstvým prašanem a několik jedinců usoudilo, že bude lepší zůstat doma a vybát se na našich skalkách, přesněji na Labských pískovcích. Této akce se zúčastnilo pár kousků, jmenovitě Macín, Kuba, Ája a Krpa, (kamarádi Macína), Tomáš L., Martinka Z., Miláno, Skoty a Danča (ti ovšem hlavní pařbu vynechali), Ruda, Zdeňka, Čákis, Míra, Kokos a Tomáš V. Nakonec, jak to tak sepisuji, je z těch "pár kousků" třetina oddílu. Ti, kteří se vydali na lezení o den dříve než ostatní, se řádně zmastili již první večer v Ostrově, a jak jsem slyšel, druhý den se všem náramně lezlo, "že pánové". Události prvního večera mám pouze zprostředkované, proto se jimi dále nebudu zabývat, neboť se nemohu zaručit za jejich pravdivost.

Následující dny jsem již byl přítomen, tedy alespoň fyzicky, a tak mi dovolte, abych se o své zážitky podělil i s vámi. Celou sobotu se lezlo kolem pokladny, samozřejmě bez placení, jinak by to byla nuda a za ušetřený peníz (3,-- Kč) se dá spousta věcí pořídit, např. 1/4 l piva, slina "zad", půl cigarety a jiné laskominy. Večer se nesl v duchu starých dobrých čundrů a nejeden si na ně zavzpomínal zejména při rozdělávání ohně. Nejjednodušší rozdělání ohně je totiž, jak už je v našem oddíle zvykem, propanbutanem. Tentokrát ovšem za dozoru statných ošetřovatelů Milána a Kuby. Oheň hoří, Absint teče, brambory se pečou, petržel se vaří a těstoviny přetékají z "ešáku" a když je to řídké, zahustí to písek, kolem je ho habaděj. Dál toto kulinářské počínání nebudu rozvíjet, zajisté každý ví, jak to muselo vypadat.

Druhý, respektive třetí, den se pro mne začalo přiostřovat v klasifikaci. Nějaké 7b, spárové 5-ky a podobné krutosti, kde člověk přijde o klouby, kůži, kotník, patu a iluzi, že když pět lidí leze stejnou cestu, "Rozptýlené paprsky (hrana za 6)", a bere stejný chyt, tak že vydrží i po šestém lezci. Jistě víte, o čem píši, "viď Macíne".Takovou ránu jsem dlouho v těchto skalách neslyšel a asi ani Lubošek, kdyby tam byl. Je to smůla, ta cesta byla doopravdy pěkná, ale na druhou stranu jsem rád, že se Macín nenacáp na poblíž ležící kamínek. Takže hrana už není za 6 ale za 7, což znamená, že Macín to má na další pokus o chloupek těžší. Poděkování za záchrannou akci patří Tomášovi L. a Kubajzovi. Večer se přejelo do Ostrova na večírek, kde se ve zprvu poloprázdném lokále, cca 300 lidí, pojídalo co se dalo a komu se dalo. Abych to upřesnil, v této místní hospůdce je zaveden tzv. lístečkový systém, jistě všichni znáte české pošty, a tak si to snadno představíte. Kdo šilhá hlady, objedná si, dostane lísteček s pořadovým číslem a čeká. Čeká, čeká a stále čeká. 20 minut, půl hodiny, hodinu než uslyší to své vytoužené a vymodlené číslo a konečně utiší již dosti naříkající žaludek. Po jídle začala taneční, pivní a "zádová" veselice, která skončila pro některé šavlí a kocovinou a pro jiné příjemnými i méně příjemnými vzpomínkami.

Pondělní ráno, jsme se posbírali po děčínském okrese a přesunuli do Tisé (básnické střevo), kde se střízlivělo a odvážně lezlo??? A pak hurá domů. Doufám, že děvčata, která se zúčastnila, nám prominou, že nebyla řádně otlučena a slibuji, že tak učiním v příštím roce s dvojnásobnou radostí.

Martinka a Miláno

Další: Kerosin Trip 2002
Předchozí: Ortler NW 3905m - Duo Bambini di Praga
Obsah