Ročenka 2001

Tatranská oddysea

Tak jsem to nakonec všechno snad zařídil a konečně v šest večer vyrážíme s Filipsem - Zdenkou, směrem Tatry. Je pátek a tak nás samozřejmě před Brnem chytá zácpa a do Vizovic kde nabíráme Míšu dorážíme až kolem desáté večer. Zbytek cesty do Smokovce probíhá bez větších problémů a tak kolem půl třetí uleháme na parkovišti v Bielej vodě Kežmarskej ke krátkému spánku do rána. Vstávám v půl šesté a vyrážím směr Brnčálka - Chata při zelenom plese, holky se mi z auta vykopat nepodařilo. Na chatu dorážím kolem půl osmé a Bobr se divý co že tam jako dělám tak brzo. Po čtrnácti dnech v Praze u počítače jsme úplně nažhavenej na lezení takže rychle snídáme a no teda když už jsi přišel tak brzo tak jdeme na Jastrabku do Červenejch převisů. Nástup docela v pohodě a podařilo se nám i přibližně lokalizovat linii, ale... No nakonec jsme se po menších peripetiích dostali do správné linie a už si užíváme nádherných vykapaných ploten nad pásem převisů tak za čtyři až pět jištěných sem tam nějakým tím nýtem no prostě lábuš. Večer, poté co dorazily holky kujeme plány co budeme lézt další den. Původní plán byl že vyzkoušíme Weberovku, ale tu už Bobr s Tomem Lebedíkem lezli takže jsme chtě nechtě museli přitvrdit a že tedy Diretka. Sbíráme rady od místních práskačů jak a kudy a hlavně že ne jako druhá dvojka - prý to dost sviští o čemž jsme se později přesvědčili.

V půl šesté ráno už matrošíme pod nástupem a pozorujeme nádherné svítání. První dvě délky jsou vlastně jen takový nástup kotlem pod vlastní stěnu. Vpravo od nás ubíhá Weberovka, vlevo odbočuje levý Ypsilon a my se odvážně pouštíme přímo. Stěna se před náma tyčí do pořádné výšky a my pomalu ukusujeme spodní délky. V té druhé jsem se pořádně vybál, mělo to být za 4+ mírně vpravo oblézt plotničku a po polici ke štandu. Na celé délce jsem potkal jednu dost ošklivou skobu a založil čtyřku vklíněnce a pak dál 30 metrů už nic. No a lezení po skoro kolmé plotně kde se občas něco uloupne jako perníček z chaloupky, no obrázek ať si každý udělá sám. Asi po šesté délce se odpojují dvě cesty - středem Ypsilonu a Superka, my pokračujeme dále trochu doleva a Bobr táhne čistě délku za 5+A2 - prý za 7-, já s batohem se neostýchám a chytám většinu skob co potkám v úzkém vlhkém komínku. Na mě vychází jedna z nejhezčích délek cesty - kolmý koutek tak za 5+. Podařilo se mi spojit dvě délky dohromady a ještě se vyhnout - "traverz v leže po polici pomocí smyčky" což Bobřík jak se patří oceňuje. Poslední délka vede až na Německý rebrík a k té snad jen to, že už chápu kde se ty kameny pod stěnou pořád berou.

V pondělí ráno vstáváme až v půl šesté a vyrážíme na Kolový štít na "Pochylého". Tomáš, Filipes a Míša jdou na Žeruchovky - prý zkusí něco těžšího - 5 A1. Na naší cestě nebylo nic až tak moc zajímavého, kdo lezl na Kolový štít tak má představu, kdo ne tak ať si to jednou zkusí a udělá si jí :-). Kolem jedné odpoledne dorážíme zpět k chatě a koukáme co zbytek. Ve stěně přibližně na třetím štandu visí celý takový hrozen a občas se od něj něco odpoutá a zkouší se dostat výš. Nakonec se jim to daří a deseti a půl hodinách dorážejí na chatu. Prý moc pěkná cesta jen na ně ještě trochu těžká tak alespoň mají motivaci. Všichni balíme a valíme do údolí k Felince a nocí se řítíme přes Vizovky do Prahy. Po takovémhle prodlouženém víkendu by člověk sice potřeboval tak tři dny odpočívat, ale počasí vyšlo a to bylo to hlavní.

Tak HORE ZDAR a ať je na Slovensku stále tak pěkně.

Kuba

PS jestli tam pojedete autem tak všude se musí platit za parkování a nejlevnější je to u hotelu Hutník za 130,-SK a počítají to za noc.

Účastníci:
Kuba = Jakub Frinta
Bobr = Michal Nondek
Filipes = Zdeňka Lazarová
Míša Prčíková
Tomáš Lebeda

Vylezeno:
Kuba + Bobr - Červené převisy na Jastrabí vežu
Diretka na Malý kežmarský štít
Prostriedkom na pravů vežu JV stěny na Kolový štít

Další: Sudvyval aneb jak si procvičit záchranou akci
Předchozí: Jiný pohled - Pizzo Badile
Obsah