Ročenka 2001

Finále 12

Banda závisláků na lezení a alkoholu: Ondra, Čákys, Danča, a Míša mě ukecali, ať s nimi jedu do Finále, teda hlavně Ondra a já po této ve všech uvedených směrech náročné akci slíbil, že to napíšu do ročenky. Teď je neděle 3.2.2002, 2045 a protože je v úterý "uzávěrka" tak teď rychle něco smolím. Ještě to Vašek musí přepsat do nul a jedniček!

V pěti lidech jsme se nacpali do Čákysovy služební Fábie a hurá směr Itálie. My jedeme k moři a já blb zapomněl ručník. No třeba mi někdo půjčí. Na půl cesty mezi Garmischem a Mnichovem jsme přespali.

Sobota 13.10. K moři jsme přijeli v 1830 a protože je super večer tak hned hurá do vody. Pak procházka po Finále a obsazení místa v campu, který je zadarmo. Stavění stanu, pití vína a debatování o všem slušném a neslušném.

Neděle 14.10. Byla vybrána oblast Rocca di Perti.Čákys nás tam odvezl, ale sám nemá lezení v úmyslu a jede se válet k moři. Lezení super a pak je koupání. Při odjezdu Čákys nezvládnul couvání a odřel si přední nárazník o betonový podstavec na kola. Moc ho to nepotěšilo. Protože nemám žádný stan, tak spím pod širákem.

Byl jsem varován, že v campu řádí hladové kočkovité šelmy a přesto jsem si nedal pozor a přišel jsem o kus salámu a chleba.

Pondělí 15.10. Pro dnešek byla vybrána oblast Monte Sordo. Čákys není ve formě, opět nezvládl couvání a tentokrát dost zrušil zadní nárazník. Ondrášek pronesl potichu "teď už nám to klidně může půjčit", ale Čákys to asi naštěstí neslyšel. Snad se na mně Ondra nebude zlobit za tento bonz. Čákys nás odvezl do oblasti a pak jel zas k moři. Když se pro nás vrátil, tak jeho zrudlý obličej vyvracel jeho tvrzení, že říjnové slunce ani v Itálii nemá už tu sílu.

Večer. Ondra rozdělal oheň ze slupek od buráků a nějaké to dřevo jsme našli. U ohně se sedělo a pilo příjemněji než u propanbutanové lampy.

Úterý 16.10. Lezení v oblasti Capra Zappa. Dneska na to vlítnul Čákys. Je to poprvé, co se navázal na lano od jeho nešťastného pádu 25.5.2001 v Prachově za který získal oddílovou putovní cenu LETEC roku. Lezl jen na druhým, ale určitě si časem zas morál vrátí. Večer jsme šli do města, kde si Ondra s Dančou koupili lezečky a taky jsme nakoupily zásoby vína, pod jehož vlivem se večer v campu strhla kamarádská, ale velmi drsná bitka mezi Ondrou a Míšou. Středa 17.10. Dnes REST DAY. Dopoledne veget v campu, odpoledne na pláži - no prostě super. Večer ve městě dokupování zásob jídla a pití.

Čtvrtek 18.10. A dnes zas hurá na lezbu. Tentokrát Monte Cucco, které je hned u campu. Lezení dobrý, ale vína nám zbylo na večer jen asi 2l a to je na 5 lidí zatraceně málo a tak jsme šli brzo chrnět.

Pátek 19.10. Dnes jsme zajeli pro velký úspěch zas do Monte Sordo. Počasí, které bylo do dnešního dne super se zkazilo a trochu nám zapršelo, ale v lezení nám to nezabránilo. Odpoledne jsme navštívili úžasný sklaní chrám a na večeři jdeme do pizzerie , což je forma placení campu, který k pizzerii patří. Pro špatné počasí jsem nespal poprvé pod širákem. Ale zalezl jsem do stanu k holkám. Trochu jsme se tam mačkali, ale to mi nevadilo.

Sobota 20.10. Dneska jsme chtěli lézt zas v Monte Cucco, ale jen jsem nastoupil do cesty, tak začalo hodně pršet a bylo po lezení. Začali jsme balit a vyrazili na cestu do Prahy. Čeká nás 1200 km. Rozhodli jsme se pro non-stop jízdu. Do prahy jsme přijeli v neděli ve 2h ráno. Zajímavostí celé akce byl Ondráškův dechový nástroj zvaný dydžerydů (snad se to tak píše) na který chodil do ústraní hrát. V podstatě to byla umělohmotná trubka asi 1,50 m dlouhá, ale našel si vhodné dřevo, ze kterého si udělá nové krásné dydžerydů.

No a to je asi vše. Pokud se to někomu aspoň trochu líbilo, tak to za tu dřinu stálo. Je 2315.

Sepsal Pavel.

Všechny hrubé chyby snad opravil a na disketu uložil Vašek.

Další: Jeden dlouhý den v Tatrách
Předchozí: To je frajeřina nemít nato, aneb jak jsme schudli na brači
Obsah